Odlétáme

Odlétáme a docela dost se obáváme nervydrásajícího scénáře dne nula z letošního letu na Madeiru. Naštěstí máme odlet z Prahy, kde není ani kilometr dlouhý terminál, ani koncentrace 2000 lidí u jednoho odbavovacího místa, zatímco zbytek haly je covidově liduprázdný, ani zavřené security gaty a ani černoušci u odbavení, co odmítají hotovost ale neumí zaplatit kartou a odbavují jednoho cestujícího přes hodinu.

Než jsem to dopsal, jsme u gate. Brandenburgani by se mohli v Praze učit. To, co v Berlíně trvalo 2 hodiny, máme za 5 minut vyřízeno. Tak snad se podobně povede i let. Myslím co do kvality, nikoliv, že by měl skončit po 5 minutách v lesíku za Prahou...

Jedinou komplikací tak zatím byla váha odbaveného zavazadla. Kontrolní vážení doma stále ukazovalo s rezervou zelenou, ale jen do chvíle, kdy do něj Yveta přidala taštičku s hygienou. To je oficiální název pro můj kartáček na zuby a čtyři kila nezbytností od Yvety, které jsem se neodvažoval ani zběžně prohlížet. 

Nu což, vyndal jsem svou jedinou knížku a nejtěžší nabíječku. Yveta hluboce vzdychla a s těžkým srdcem z hygieny odstranila modrý lak na nehty. Předpokládám, že pět jiných odstínů, naprosto nezbytných pro pobyt na pláži a v horách Sardínie, tento brutální útok na samou podstatu slova "hygiena" šťastně přežilo.