Dnes ráno pršelo. No spíš mžilo, pořádný déšť vypadá jinak. Na plážové povalování to proto nevypadalo a nabízelo se Barumini se svým v UNESCO zapsaným nuraghe. Až následně jsem zjistil, že nuraghe jsou zapsaná všechna, tedy všech 7000 na Sardínii dochovaných a nuraghe v Barumini, co se jmenuje Si Nuraxi, je pouze vybraným reprezentantem.
Cesta byla klasicky přes půl ostrova, takže jsme na místě byli pred jednou. U kasy nám řekli, že další prohlídka v angličtině je ve dvě. Chvíli jsme uvažovali, jestli má na nějakou hromádku kamení vůbec cenu takovou dobu čekat. Nakonec si dáváme naproti kafe, chvíli zabere ukazování očkovacích certifikátů u kasy (říkají jim tu green pass), posedíme v parku a do těch dvou to nějak doklepem.
Vyrážíme k hromadě kamení opodál. Roste nám před očima a záhy zjišťujeme, že stavba je ohromná a není tvořená kameny, ale obrovskými čedičovými balvany, za jejichž transport a zvedání na místo ve zdi by se nemuseli stydět ani stavitelé egyptských pyramid. Okolo hromady jsou pak kruhové základy domů a celé to v leteckém pohledu tvoří fantaskní fraktálové obrazce.
Hromada jsou zbytky hradu ze 14. století před Kristem, který se zachoval téměř v původním stavu. Jen vyšší patra věží jsou pobourána. Jinak ale stavba drží díky umu stavitelů z doby bronzové a díky skutečnosti, že byla až do roku 1950 celá zasypaná a tvořila tak nenápadně jeden z mnoha kopečků místní krajiny. Objevitelé jen odkryli vše, co bylo 3,5 tisíce let skryto.
Neuvěřitelná stavba. Kráčíme po schodech z křemenných balvanů, ohlazených do vysokého lesku. Věže hradu jsou umně propojeny s nádvořím bránami i pomocí úzkých chodbiček. Zdi opevnění jsou tlusté 12 metrů a věže mají uvnitř klenuté prostory vyskládané z obřích mnohatunových neopracovaných balvanů. Prostory byly v každé věži nad sebou původně tři. Dodnes se zachovaly jen spodní z nich ve čtyřech věžích okolo hlavní, která má stále dvě patra. Na nádvoří mezi věžemi je funkční studna, ve které pramení voda a průhledem je vidět docela silný proud. To vše tu překonalo 3,5 tisíce let ve stavu, že by tomu člověk nehádal víc než 50-100 let od vzniku.
Zcela nás pohlcuje místní génius loci a v duchu se usmíváme původní představě hromady kamenů.
Žádné komentáře:
Okomentovat