Ležíme a lebedíme si na říjnovém slunci. Vtom kolem jde jakási holka. Na jedné ruce na předloktí připásaný obří mobilní telefon, ve druhé selfiebidlo s kamerou, na rameni nepromokavý vak. Drží ten mobil před obličejem a telefonuje, druhou rukou natáčí sama sebe na kameru. Jde po pláži kolem nás až na konec, tam chvíli kouká kolem a vrací se. Stále telefonuje a stále se natáčí. Projde a kousek od nás se zastaví, postaví kameru na tripod na břeh, stále telefonuje mobilem na vztyčeném předloktí, sundavá si šortky, ukládá je do vaku a stále při tom všem telefonuje. Několikrát si před kamerou za stálého italského štěbetání upraví vlasy, sváže je do culíku, vezme zas bidlo s kamerou, upraví směr správně na sebe, vkročí půl metru do moře, několikrát se otočí a za trvalého telefonování pomalu kráčí krajem moře dál.
Nechápavě na ni s Yvetou hledíme. Co má tohle sakra znamenat? Už jsme viděli hodně telefonujících úchylů, ale tahle slečinka je všechny hravě strčí do kapsy. Honem nenápadně pořizuji pár dokumentačních snímků. Jen se trochu obávám, jestli se tento způsob léta nestane v budoucnu normou.
Slečna dala výrazu "jít na pláž" zcela nový rozměr. Ona prošla kolem nás tam a zpátky ještě minimálně jednou. Takže místo ležení a koupání ona prostě za stálého telefonování a natáčení sama sebe po té pláži jen chodí. Svět už se dočista zbláznil...!
Žádné komentáře:
Okomentovat