Cestou ze štěrbiny hledáme nějakou restauraci na oběd. Což je v zaprášeném ospalém vnitrozemí ve čtyři odpoledne nesplnitelný úkol. Cesta nás ale zavedla do městečka Villaputzu. Váží si tu stoletých občanů a po domech jsou jejich podobizny, často doplněné malbou místního umělce. Restauraci jsme sice nenašli, zato jednu úhlednou zmrzlinárnu. V nouzi si jdeme dát něco místo oběda. Volím zase pistáciovou s pocitem, že už jsem stejně nejlepší v životě měl a nemůžou mne ničím překvapit.
Mohli. Tahle pistáciová zmrzlina byla ještě lepší, než ta božská z Villasimia. A musím říci, že mnohem lepší. Na vrchu ve vaničce měla tmavě zelenou krustu. Nejdřív se mi moc nezdálo, že mi prodavačka na kornout kromě hladké zmrzliny přidává i vrchní zelené kry. A pak jsem ochutnal... Kra nebyl zelený přemrzlý led, jak jsem počesku předpokládal, ale lahodné pistáciové máslo, co se na jazyku přímo rozplývalo a mělo tak intenzivní pistáciovou chuť, že jsem mimoděk začal nahlas mlaskat na celé Villaputzové náměstí.
Asi všechna městečka se jménem začínajícím na Villa- mají ambici překvapit svou pistáciovou zmrzlinou. Nevím, jestli o místní produkci vědí v TripAdvisoru, ale zcela jistě by jim narušila hvězdičkovou škálu. Protože bez nadsázky platí - ochutnat pistáciovou z Villaputzu a zemřít.
Žádné komentáře:
Okomentovat