Na keši je poněkud nejednoznačný listing a ještě více matoucí DNF log. Soutěska sama je cca 300 metrů dlouhá a zařezává se 30 metrů do hloubky masivu. To by asi nebylo tak zvláštní, jako to, že je jen jeden až dva metry široká. Takový zářez nožem do vápencového bochníku.
Přístup k místu není zrovna pohodový. Sice tam vedou cestičky lesem, ale většina z nich slouží jako motokrosová dráha. A navíc je tu plot, který brání jít tím správným směrem. Dost obtížně hledáme, kudy se ke vchodu do soutěsky dostat.
Když konečně nalézáme průchod plotem i zářez, lezeme dovnitř. Pod dojmem listingu i logu si vytváříme utkvělou představu, že keš je ukrytá v soutěsce. Slézáme do jejich hlubin a začínáme ji prohledávat centimetr po centimetru. Asi hodinu se v ní bez úspěchu štracháme. A to přesto, že keš je tradička a souřadnice vedou k zadnímu vstupu do soutěsky. Paradoxně do místa, které pod silnou tíhou představy vůbec nenavštívíme. Zato můžeme prohlásit, že soutěsku známe dokonale... ;-)
Večer místo logování píšeme autorovi dotaz. Potvrzuje, že naše utkvělá představa byla úplně lichá. Keš je normálně na svých souřadnicích mimo soutěsku. Takže naší teorii, že je zaměřen vstup, protože v úzkém zářezu není GPS signál, můžeme hodit do koše. Utkvělá představa je prostě utkvělá představa. Ale jinak to byl perfektní zážitek, který moc nejde ilustrovat fotkami, protože koukat 30 metrů vzhůru na dvoumetrovou škvíru je pocit, který žádná fotka nedá.
Žádné komentáře:
Okomentovat